Připravili jsme pro vás obsáhlejší článek s přehledem zemí světa, kde se pěstuje káva. V tomto článku najdete nejen přehled zemí ale také popis historie pěstování kávy v dané zemi a popis chuťového profilu kávy z dané země. Je dobré mít přehled o tom, kde se ve světě pěstuje káva, jaká je její historie a jak zrhuba asi chutná.
Rwanda a káva
Rwanda nemá mezi lidmi příliš dobré jméno. Nejspíš první věc, která napadne většinu lidí, když slyší pojem Rwanda, není káva, ale brutální genocida, která v této zemi probíhala v roce 1994 a zemřelo při ní až milion lidí. Země se z tohoto období pomalu vzpamatovávádodnes a i díky výběrové kávě si dělá ve světě už o něco lepší renomé.
Historie kávy ve Rwandě
Ačkoliv kořeny kávy najdeme v Africe, tak přímo ve Rwandě pěstování kávovníků nemá příliš dlouhou historii. Kávovník do Rwandy přinesli němečtí misionáři teprve v roce 1904 a zasadili jej v regionu Mibilizi. Kávovníku se velmi rychle začalo dařit a rozšířil se do sousedního regionu Kivu a následně pak i do dalších koutů země. Dnes je káva nejvýznamnější zemědělskou plodinou, kterou Rwanda disponuje a obchoduje. Vláda pochopila sílu této oblíbené komodity a farmáře proto velmi aktivně podporuje, ať již různými úlevami na daních, nebo bezúročnými půjčkami na vybudování zpracovatelských stanic a farem.
Díky podnebí a vysokým nadmořským výškám jsou zde výborné podmínky pro pěstování výběrové Arabiky a to především odrůdy Bourbon. Podobně jako v Etiopii a Keni, i ve Rwandě je množství mikro farmářů, kteří vytvářejí družstva, a společně provozují zpracovatelské stanice. Až půl milionu lidí pracuje v kávovém byznysu a toto číslo stále roste. Jak je vidět, káva vládne světu a je to komodita, jejíž obliba v dnešní uspěchané době stále více roste.
Hlavní regiony Rwandy, kde se pěstuje kávovník
Jak už to tak bývá, ne všechny oblasti jsou ideální pro pěstování kávovníků. Některé jsou naopad skvělé a káva z těchto lokalit je velmi poptávaným artyklem. Pojďme se tedy nyní společně podívat na některé známější oblasti, ze kterých se k nám nejčastěji zrnková káva dováží.
Rulindo
Region, jehož průměrná nadmořská výška je 1800 m n. m., se nachází na severu země. Tento region má všechny faktory ideální pro pěstování výběrové Arabiky. Úrodnou a na minerály bohatou půdu, ideální vlhkost a nadmořskou výšku. Pěstuje se zde výhradně Arabika. Káva z této oblasti je ceněna pro svou zajímavou chuť a konzistenci.
Huye
Na takzvaných Huye Mountain se natočil skvělý „A Film About Coffee„. Určitě ho doporučujeme zhlédnout každému správnému milovníkovi kávy. V roce 2011 se muž jménem David Rubanzangabo rozhodl pustit do podnikání s výběrovou zrnkovou kávou. S pomocí americké pražírny Stumptown coffee založil zpracovatelskou stanici Huye Mountain. Rozhodl se spolupracovat s malými farmáři z okolí a vytvořit tak určitou komunitu kávových farmářů, kteří dbají na kvalitu a dělají jen kvalitní výběrovou kávu. K dnešnímu dni sdružuje tato zpracovatelská stanice přibližně 1300 drobných farmářů z blízkého okolí. V roce 2012 vyhráli 2. místo v soutěži Cup of Excellence a od té doby se pravidelně účastní a umisťují v TOP 6 každý rok. Tato káva rozhodně stojí za ochutnání.
Kivu
Tento region, nebo spíše oblast, dostal název podle jezera Kivu, v jehož okolí se pěstuje káva. Zajímavostí je ale farma Gishamwana, která se nachází na ostrůvku uprostřed jezera. Na tomto ostrově se pěstuje okolo 35.000 kávovníků a sesbírané třešně se přepravují loďkami do zpracovatelských stanic, které jsou na pevnině. Je velmi zajímavé, že kávovníky na ostrově netrpí žádnými chorobami a díky izolaci se tak vytvořila malá, naturální karanténa.
Chuťový profil kávy z Rwandy
Většina rwandských káv je zpracovávána mokrou metodou a chuťově bychom je mohli zařadit mezi Etiopii a Keňu. Jsou florální, ovocné a karamelově sladké. V dochuti můžeme najít i zelené jablko, pomeranč a hořkost grapefruitu.
Indonésie a káva
Je to neuvěřitelné, ale Indonéskou republiku tvoří neuvěřitelných 17 508 ostrovů. Tato nádherná země plná vulkánů a pralesů leží mezi Indií a Austrálií a je na 3. místě v celosvětové produkci kávy. Pěstují se zde různé mutace Typical a S795 dovezené z Indie. Produkce Arabiky tvoří jen 30% a produkce Canephora 68%. Zbývající 2% jepak produkce odrůdy Liberica.
Historie kávy v Indonésii
První kávovníky byly zasazeny z jasně komerčních důvodů již v roce 1699 na ostrově Jáva během holandské nadvlády. Mocní holandští mocipáni násilím vyvlastnili půdu, kde následně založili své kávové plantáže. Původní obyvatele zotročili a nutili je pak pracovat na svých kávových plantážích. V roce 1711 připluli do Antwerp čtyři nizozemské lodě naložené pytli zelené kávy. Nizozemsko se díky tomu zapsalo do dějin jako první evropská země, která disponovala kolonií, kde se pěstovaly kávovníky. Z Jávy se zanedlouho pěstování rozšířilo na okolní ostrovy Sumatra, Sulawesi, Bali a Flores.
Je to až neuvěřitelné ale otroctví se v této zemi praktikovalo až do konce 2. světové války, kdy se Indonésie osamostatnila a vytvořila vlastní nezávislý stát. Zanedlouho na to se veškerá půda znárodnila a otroctví bylo zrušeno. Obrovské plantáže se rozdělily mezi obyvatele, kteří chtěli pokračovat v pěstování kávy. Odteď už samozřejmě za férových podmínek pro ně i pro stát. Díky tomuto rozdělení je dnes až 98% plantáží v rukou drobných farmářů.
Indonésie je obrovská země a tvoří ji několik zajímavých pěstitelských regionů a ostrovů. Každý region je výjimečný svou polohou, podnebím a půdou, proto se o indonéské kávě nedá psát jako o celku. Káva z různých koutů země logicky může chutnat zcela odlišně. Společným jmenovatelem všech káv v Indonésii (Arabiky i Canephora) je ten, že všechny kávy se sbírají výhradně ručně. Na sběr se nikdy nepoužívají žádné automatizované technologie.
Sumatra
Největší indonéský ostrov sousedí s Malajsií a pocházejí odsud velmi zajímavá a chuťově pestrá káva. Většina farem je v rukou drobných farmářů a kávy nejčastěji zpracovávají mokrou metodou – giling basah. Ze Sumatry pocházejí 3 zajímavé kávy. Asi nejznámější je Mandheling, která dostala pojmenování po kmeni Mandailing, který tuto kávu pěstuje v regionu Tapanuli. Káva z oblasti Lintong se pěstuje u jednoho z nejhlubších jezer na světě, které se jmenuje jezero Toba. Poslední, neméně známá káva, Gayoom se pěstuje na úpatí vyhaslých vulkánů, které obepínají město Takengon na severu ostrova, v regionu Aceh. Všechny 3 pěstitelské regiony mají průměrnou nadmořskou výšku 1400 m n.m. a až 70% káv pocházejících ze Sumatry jsou takzvané „shade grown„, tedy kávovníky, které se pěstují ve stínu.
Chuťový profil káv ze Sumatry
Kávy ze Sumatry jsou většinou těžší a s menší aciditou. V chuti často převládají zemitější a těžší tóny a kouř. Ale v dochuti a v menší míře v nich můžeme najít i tropické ovoce, grapefruit a limetku. Bezesporu jsou to zajímavé kávy, které stojí za to vyzkoušet.
Sulawesi
Podobně jako na ostrově Sumatra, i zde patří až 95% farem drobným zemědělcům a nejvíce kávy se zpracovává mokrou metodou. Sulawesi leží severně od ostrova Flores a rozlohou je druhým největším ostrovem Indonésie. Nejkvalitnější vysokohorská Arabika pochází z vrchoviny Toraja, která leží v centru ostrova. Asi o 100 kilometrů jižněji od regionu Toraja leží další známá a zajímavá vysokohorská pěstitelská oblast Enrekang. Kávy z tohoto regionu se ale obchodují přes město Kalos a nesou i tento název. Takže káva pochází z oblasti Enrekang, ale oficiálně se všude jmenuje Kalos. Průměrná nadmořská výška těchto pěstitelských oblastí je 1600 m n.m.
Chuťový profil káv ze Sulawesi
Jelikož jsou kávy z ostrova Sulawesi pěstované ve vyšší nadmořské výšce než ty ze Sumatry, tak jsou chuťově pestřejší a mají o něco vyšší kyselost a sladkost. Zemité tóny jsou samozřejmě přítomny i u nich, ale v menší míře. V chuti také můžeme najít skořici, ořechy a kakao.
Jáva
Třetí největší ostrov Indonésie leží mezi Sumatrou a malým ostrovem Bali. První kávovníky Arabiky tu byly zasazeny už koncem 16. století a okamžitě se jim začalo dařit. V roce 1880 je ale postihla obrovská epidemie rzi listové a většina kávovníků uhynula. Po této katastrofě byly Arabiky nahrazeny odolnější Robustou a Jáva se tak stala největším producentem Robusty v Indonésii. Pěstování Arabiky neskončilo úplně a paradoxně se udržela na velkých plantážích. Nejznámější Arabika z Jávy pochází z oblasti Blawan , která leží ve středu ostrova v nadmořské výšce 1500 m n.m. Z Jávy pochází i kvalitní mokro zpracovaná Robusta zpod vulkánu Semeru, který se nachází v národním parku Bromo Tengger Semeru.
Chuťový profil káv z Jávy
Arabika z oblasti Blawan je zpracována mokrou metodou a chuťově bychom ji mohli zařadit mezi Sumatru a Sulawesi. Silné tělo, zemitost, hořká čokoláda a kakao, s podtóny různých koření, s minimální aciditou při dochuti.
Old Brown Java
Někteří farmáři prodávají takzvanou „old brown java“ což může být Arabika i Robusta. Po sklizni a obvykle medovým (honey) zpracováním nechají kávu odpočívat až 5 let v pytlích. Taková káva po 5 letech ztratí veškerou kyselost a je ještě více zemitá s tóny skořice a cedrového dřeva. Je to zajímavá káva, která má svou specifickou chuť.
Flores
Tento 600 kilometrů dlouhý ostrov leží pod souostrovím Sulawesi a je 7. největším ostrovem Indonésie. Nachází se na něm velké množství vyhaslých ale také mnoho aktivních sopek a popel z jejich činnosti za dlouhá staletí zlepšil vlastnosti půdy v jejich okolí. Proto je půda na tomto ostrově velmi kvalitní a bohatá na různé minerály a je výborná pro pěstování kávy. Většina káv pocházejících z ostrova Flores jsou „shade grown“ a jsou zpracovány mokrou metodou. Kávovníky zde pěstují jen drobní farmáři v různých koutech ostrova. Asi nejznámější oblastí je potom vysočina Ngada a přilehlá osada Bajawa, kde se kávovníky pěstují a také zpracovávají v nadmořské výšce kolem 1600 m n.m.
Chuťový profil káv z Flores
Aroma kávy je sladké až květové. Má středně silné tělo. Převládá čokoláda a mírně kořeněná chuť. Ani acidita se tu tak neztrácí, a proto v ní můžeme najít různé citrusy a ovocné tóny. Dochuť je dlouhá, se známkami skořice a kardamonu.
Bali
Bali je malý sopečný ostrov ležící na východ od Jávy. Kávovníky se zde pěstují ve vysokohorském regionu Kintamani, který se nachází mezi sopkami Batukaru a Agung. Tedy podobně jako na ostrově Flores, i zde je půda velmi kvalitní a bohatá na minerály. Zajímavostí káv z Bali je, že mnoho farmářů pěstuje kávu podle tradičních metod zvaných Subak Abian, které mají základ v hinduismu. Tato metoda, nebo filozifie, hlásá spojení s přírodou, a proto farmáři nepoužívají žádné pesticidy ani jiné látky proti škůdcům. Průměrná nadmořská výška oblasti Kintamani je 1600 m n.m. a kávy se zpracovávají mokrou metodou.
Chuťový profil káv z Bali
Kávy z Bali jsou v rámci Indonésie nejvíce ovocné. Mají slabší tělo, ale výraznější ovocnou chuť. Můžeme v nich najít pomeranč, grapefruit a jiné citrusy. Samozřejmě, zemitost a těžší tóny jsou stále přítomny.
Papua Nová Guinea
Papua Nová Guinea je druhý největší ostrov na světě, leží mezi Indonésií a Austrálií. Její západní část Papua patří Indonésii a právě zde se nacházejí i dvě zajímavé pěstitelské oblasti. Údolí Baliem leží ve vrchovině Jayawijaya poblíž města Wamena. Druhý region Kamu leží západně a kávovníky se zde pěstují v okolí jezera Tage. Průměrná nadmořská výška těchto regionů je 1700 m n.m. a společně vypěstují jen 230 tun kávy ročně. Všechny farmy jsou v rukou drobných farmářů, kteří preferují mokré zpracování.
Chuťový profil káv z Papui Nové Guineje
Kávy z Papuy jsou vyrovnané ve všech směrech, se středně silným tělem. Mají velmi příjemnou až vinnou aciditu. V chuti můžeme najít i hrozny a různé bobulové ovoce. Dochuť je mírně kořeněná a hořká.
Indie a káva
Druhá nejlidnatější země světa je známá hlavně pěstováním čaje a koření. Dnes je ale Indie také 6. největším producentem kávy na světě a tento byznys zaměstnává až milion lidí. Převážně nízko položené rovinaté plantáže jsou jako stvořené na pěstování Robusty (60% produkce), ale najdou se i regiony, kde se pěstuje jen Arabika (40% produkce). Kávovník se pěstuje pouze na jihu země a zajímavostí je, že tu pěstují speciálně hybridy, které byly vyšlechtěny pro indické podmínky. Čtyři hlavní odrůdy jsou S795, Kent, Catimor (Cauvery) a Selection 9. Indická káva stojí rozhodně za pozornost a proto si o této kávě nyní řekneme něco víc.
Historie indické kávy
Kávovník se dostal do Indie v 17. století díky poutníkovi jménem Baba Budan. Arabové si svou kávu hlídali jako poklad, protože to byla jedinečná komodita. S kávou obchodovali pouze jako praženou nebo ji prodávali zelenou, ale předtím ji převařili ve vodě, aby nemohla vyklíčit. Pašování kávy nebo kávovníku byl trestný čin, který se trestal smrtí. Poutník Baba Budan se na cestě z Mekky zastavil v Jemenu, kde se mu naskytla jedinečná příležitost. Mohl nakoupit čerstvá, nepřevařené kávová zrnka. I přes riziko se rozhodl tuto příležitost využít. Na svůj pás připevnil 7 kávových zrnek, která se mu podařilo propašovat do Indie, kde je zasadil v pohoří Chandagiri. Kávovníku se zde začalo velmi rychle dařit a jeho rozmach v Indii mohl začít. Později, na jeho počest, přejmenovali horu na Baba Budan Giri.
Od konce 17. století začalo pěstovat kávu v okolí pohoří Baba Budan Giri mnoho drobných farmářů. Kávovník se pomalu rozšířil i do ostatních regionů a zanedlouho se pěstoval v celé jižní Indii, ale z hlediska obchodu nehrál zatím příliš důležitou roli. Skutečný rozmach začal až v roce 1858, kdy se Indie stala britskou kolonií. Velká Británie se rozhodla vstoupit do „kávového boje“ proti Nizozemsku (Jáva) a Španělsku (Jižní a Střední amerika) a podporovala farmáře v pěstování kávy jistým výkupem a pevnými výkupními cenami. Indičtí farmáři ale museli bojovat proti onemocnění kávovníků zvaném „leaf rust“ – rez listová.
Rovněž od roku 1870 rostla poptávka po čaji, jehož pěstování si žádalo menší úsilí i náklady a mnoho kávových farmářů postupně přešlo na pěstování čajovníků. Kávovník Robusta byl proti rzi listové imunní, a tak se stal velmi oblíbeným a právě díky tomuto onemocnění zažila Robusta obrovský rozmach. Teprve v roce 1935 byl vládou založen tým vědců, kteří vyšlechtili nové kávovníky, které byly kříženci Robusty a Arabiky. Nové odrůdy byly odolné proti rzi a škůdcům, ale chuťový profil měly blíže k Arabice. V roce 1940 pustili do oběhu nové odrůdy a byly rozdány miliony semen nových kávovníků.
V roce 1942 byla vládou založena kávová organizace „Coffee Board of India“ (CBI), která měla za úkol jistý a stabilní výkup káv od farmářů a také marketing indických káv ve světě. Pod křídly CBI se obchodovala veškerá indická káva a v roce 1990 zaznamenali 30% nárůst od založení organizace.
Dnes je v Indii až 98% drobných farmářů, kteří vlastní 1-3 hektary půdy. Nejznámější pěstitelské oblasti jsou Karnataka (dříve Mysore), kde se vypěstuje nejvíce kávy v Indii, Kerala, odkud pochází známá monzunová káva Malabar a oblast Shevaroy, kde se pěstuje výhradně Arabika. Morální nejdůležitější pěstitelská oblast je ale Bababudangiri, kde byly zasazeny první kávovníky. Co se týče výběrové kávy, tak je těžké se dopátrat ke konkrétnímu farmáři a farmě, protože své kávy prodávají pod různými organizacemi a vždy je to směs káv z daných oblastní.
Chuťový profil káv z Indie
Díky odrůdám, které jsou hybridy Robusty a Arabiky, jsou indické kávy zemité, kořeněné a čokoládové, bez špetky acidity. Mají mohutné tělo a zanechávají dlouhou dochuť. Tyto chuťové vlastnosti zdědily po Robustě. Monzunové kávy mají ještě mohutnější tělo a výraznější kořeněnou chuť. Chuťově sednou jen úzkému „publiku“ kávových gurmánů.
Roye (leaf rust)
Česky rez listová. Je onemocnění kávovníku, které se poprvé objevilo koncem 19. století ve východní Africe. Onemocnění způsobuje oranžové fleky různých velikostí na listech kávovníku. Takto postižená rostlina má narušenou fotosyntézu a pomalu umírá. Nejprve opadají listy a následně odumře celý kávovník. Nejčastěji se vyskytuje v nižších nadmořských výškách a ve vyšších teplotách, ale byla zaznamenána už i ve vysokohorských oblastech. Farmáři se proti ní neumějí bránit a při postižení mohou ztratit od 10 do 80% své roční produkce.
Monzunová káva
V 19. století putovala káva z Indie do největších přístavů Evropy několik týdnů. Indická káva měla vždy pověst silné a zemité kávy se silným tělem a oblíbilo si ji mnoho Evropanů. Jak čas plynul a technologie se zlepšovaly, začala indická káva ztrácet své tělo a výraznou chuť a zákazníci volali po „staré dobré“ indické kávě. Chuť, která jim chyběla, byla totiž způsobena dešti, větrem a vlhkým vzduchem, který ovlivnil zelenou kávu během přepravy mezi kontinenty. Tento efekt přírody ale pomalu zanikal díky stále zrychlující se přepravě. Kvůli velké poptávce se monzunová káva začala speciální vytvářet. Nasucho zpracovaná kávová zrna se rozprostřou na panelové plochy, které jsou umístěny u břehu oceánu. Na zrna prší, fouká vítr a vliv na kávu má i okolní vzduch podobně jako při přepravě lodí. Kávy se několikrát denně prohrabávají,aby nezačaly plesnivět. Proces je dokončen po cca 3 týdnech.
Salvador a káva
Tato malá středoamerická země, pojmenovaná po spasiteli, byla ustavičně zmítaná v různých občanských válkách. Žádná jiná středoamerická země není závislá na kávě a její produkci tak jako Salvador. Ekonomika rostla a padala podle cen kávy a také podle aktuální úrody, a tak je export kávy nejdůležitějším motorem ekonomiky. V celosvětové produkci je na 11. místě a farmaření se zde věnuje okolo 300 000 lidí. Až 70% produkce kávy tvoří odrůda Bourbon a zbývajících 20% úrody jsou odrůdy Pacas, Pacamarra, Caturra a Catuai.
Historie kávy v Salvadoru
Nikdo přesně neví, jak se dostala káva do Salvadoru, ale je pravděpodobné, že přišla do země ze sousední Guatemaly někdy kolem roku 1850. Podobně jako v Guatemale, tak i v Salvadoru byl dlouhá léta hlavní komoditou na export indigo. Vynalezením chemických barviv však klesal zájem i ceny, a tak se množství malých farmářů rozhodlo přejít na pěstování kávy. V těch dobách patřila veškerá půda státu a farmáři si ji od státu pronajímali a nájem platili úrodou. Byl to férový systém, protože stát měl postaráno o zemědělství a farmáři měli kde žít a měli jistý příjem. V letech 1881 a 1882 proběhla takzvaná liberální reforma, která umožnila nákup půdy od státu. Několik bohatých baronů ze země, ale i Evropy si nakoupilo velké množství půdy, a tak se farmáři, kteří dříve obdělávali státní půdy, stali otroky na vlastních farmách.
Noví kávoví baroni začali bojovat mezi sebou a každý se chtěl stát největším producentem v rámci země. Tento boj extrémně zvedl produkci kávy a v roce 1920 tvořila až 90% exportu země káva. Boj mezi barony neprobíhal jen v množství prodané kávy, ale i v kvalitě a technologiích, kterými disponovali. Proto mělo i mnoho menších farem vlastní zpracovatelskou stanici a kvalitní a upravené cesty. Byla to doba předhánění se a bojůvek mezi barony.
Z plantáží utíkalo mnoho otroků a formovaly se různé partyzánské skupiny bojující proti prezidentovi a jeho mecenášům. Tyto skupiny byly podporovány komunisty a proto se USA ze strachu o komunistický převrat a následný domino efekt ve Střední Americe začalo zajímat o vnitrostátní politiku Salvadoru. Začali tlačit na vládu, aby udělala zemědělskou reformu a navrátila otrokům půdu a svobodu. V roce 1980 proběhla první reforma a baroni byli nuceni vzdát se části svých plantáží ve prospěch otroků. Začaly se formovat malé kooperace farmářů, které se cenami snažili konkurovat baronům. Samozřejmě, velkým pánům se daná situace nelíbila, a tak vyvolali válku proti farmářům a jejich rodinám. Mnoho rodin bylo zlikvidováno a mnoho lidí utíkalo do sousedních zemí. Paradoxně, tyto kroky vedly k tomu, že země, do kterých baroni exportovali, přestali nakupovat jejich „krvavou“ kávu a začali upřednostňovat kávy malých zemědělců, kteří se nebáli pokračovat v pěstování kávy ani během této občanské války. V roce 1989 byl zvolen nový prezident Alfredo Criastiani, který byl největším kávovým baronem té doby a také úspěšný bankéř. Po třech letech vyjednávání mezi barony, partyzány a malými farmáři se v roce 1992 konečně podařilo uzavřít mír. Za 13 let občanské války zaplatilo životem přes 75 000 lidí. Partyzánům a malým farmářům se v roce 1992 konečně podařilo uzavřít mír. Za 13 let občanské války zaplatilo životem přes 75 000 lidí.
Ani dnes to farmáři nemají jednoduché, a proto se snaží vytvářet kooperace, pod nimiž obchodují své kávy. Ty nejznámější jsou El Pinal a Las Colinas, které zároveň slouží i jako fair trade článek mezi zemědělcem a kupujícím. Také pod jejich záštitou se organizuje Cup of Excellence a farmářům pomáhají i se vstupem na trh s výběrovou kávou díky spojení se SCAAT. Velmi kvalitní půda a podnebí, farmy vybavené kvalitními technologiemi a lidé, kteří chtějí dělat nejlepší kávu, budují silnou komunitu výběrové kávy.
Chuťový profil káv ze Salvadoru
Většina káv je zpracována mokrou metodou, ale někteří farmáři experimentují is medovou (honey) metodou. Všechny pěstitelské oblasti jsou v okolí vyhaslých vulkánů, díky čemuž je půda výborná na pěstování kávovníku. Obecně jsou kávy ze Salvadoru velmi sladké a chuťově vyrovnané, s mírně hořkou dochutí.
Nikaragua a káva
V druhé největší středoamerické zemi můžeme najít množství pohoří, jezer, vyhaslých sopek a jednu z nejlepších káv na světě. V celosvětové produkci je těsně před svým sousedem z Costa Ricy, a to na 14. místě. Pěstování kávy se zde věnuje kolem 250 000 obyvatel a až 95% farem jsou micro-loty vlastněné malými farmáři a jejich rodinami. Až 90% produkce tvoří tradiční odrůdy Bourbon a Caturra, ale někteří farmáři experimentují is odrůdami jako Pacamara a Maragogype.
Historie kávy v Nikaragui
První kávovníky sem přinesli misionáři v roce 1790, ale podobně jako v okolních zemích, i zde se dlouhou dobu jednalo spíš jen o nahodilé pěstování a kávovník zde sloužil víceméně jako okrasná rostlina. Vláda pochopila skutečnou sílu této komodity, až když viděla rozmach kávové produkce v Costa Rice, která s kultivací začala v roce 1821. Nicaragua začala s kultivací v roce 1840. Vláda dávala mnohým rodinám bezúročné půjčky na zahájení farmaření a levně odprodávala půdu určenou k zemědělství a pěstování kávovníku. Již v roce 1870 patřila káva k hlavní komoditě na export a příjmy z ní hrály důležitou roli v ekonomice země.
Na rozdíl od okolních středoamerických zemí v Nicaragui nebyla vytvořena žádná vládou řízená kávová organizace. Proto se farmáři, kteří měli podobně velkou úrodu, začali spojovat a vytvářeli vlastní organizace, pod kterými mohli mnohem lépe obchodovat a zpeněžovat svou úrodu. Takové organizace měly od 5 do několik stovek členů a byly založeny na demokratickém principu, kde společně volili prezidenta své organizace. Tyto organizace zajišťovaly férové výkupní ceny, ale také školili farmáře a jinak jim pomáhaly v dosahování vyšší kvality kávy. Ty nejsilnější organizace dokázaly zařídit i certifikace pro své zemědělce, jako jsou Fair Trade a Rainforrest Alliance za nižší poplatky.
Několik nejsilnějších organizací z různých pěstitelských regionů se rozhodlo spojit síly a vytvořily tak organizaci CAFENICA (La Asociación de Cooperativas de Pequeños Productores de Café de Nicaragua), která zastřešuje všechny zemědělce z celé země. CAFENICA spolupracuje i s SCAAT (Specialty Coffee Association of America). Tato organizace zaručuje, že každý farmář, který pěstuje kvalitní výběrovou kávu, ji umí prodat za férové ceny, a co je nejdůležitější, zůstává tak zachován původ kávy. Proto o výběrových kávách z Nicaragui víme opravdu vše, od jména farmáře až po množství srážek, které padly za rok. CAFENICA a SCAAT společně pořádají každý rok soutěž Cup of Excellence, kde vítězům pomohou prodat jejich kávy v online aukcích.
Chuťový profil káv ze Nikaraguy
Většina káv je zpracována mokrou metodou, ale někteří farmáři experimentují i s medovou (honey) metodou. Kávy z oblasti Jinotega jsou pěstovány v národním parku Bosawás ve vysoké nadmořské výšce. Chuťově jsou nejvyrovnanější a najdeme v nich širokou paletu různých ovocných chutí a acidity. Kávovníky z oblasti Matagalpa jsou pěstovány v průměru o 300 m níže než v oblasti Jinotega. Proto mají mohutnější tělo a nižší aciditu. Převládá v nich více karamel a také čokoláda.
Cibetková káva od ověřeného dodavatele za skvělou cenu. Objednávejte ještě dnes za akční cenu a využijte této nabídky.
Mexiko a káva
Mexiko je 8. největším producentem kávy na světě a kávovému byznysu se zde věnuje zhruba 400 000 lidí. Podobně jako v každé středo a jihoamerické zemi, i zde vlastní většinu farem drobní farmáři. Kávovník se pěstuje ve středu a hlavně na jihu země, která sousedí s Guatemalou (oblast Huehuetenango). V Mexiku se pěstují tradiční odrůdy kávovníku, jako jsou Bourbon, Caturra, ale i odrůda Maragogype.
Historie mexické kávy
První kávovníky se dostaly do Mexika během španělské nadvlády z Dominikánské republiky a Kuby koncem 18. století. Zasazeny byly v oblasti Veracruz, ale nehrály důležitou roli, protože země disponovala velkým množstvím nerostných surovin (zlato, stříbro a ropa). Španělské úřady ale věděly o síle kávy jako komodity, a proto pomalu rozdělovaly půdu zájemcům, kteří chtěli pěstovat kávovníky. Bylo to víceméně otroctví, protože farmáři celou svoji úrodu předávali španělské vládě za minimální výkupní ceny.
Po získání nezávislosti vedla krajina spory se sousední Guatemalou o pozemky kolem společných hranic. Tyto spory vedly v roce 1860 k velkým nákupům a registracím pozemků v oblasti Chiapas. Ve skutečnosti na daných pozemcích žili lidé a většinou se jednalo o drobné farmáře, jenže pozemky neměli v osobním vlastnictví. Šance zmocnit se kávových plantáží se chytilo několik bohatých Evropanů a nakoupili obrovské pozemky za velmi nízké ceny. Nakonec farmáře, kteří tam žili, zotročili, a ti museli pracovat zdarma na farmách, které jim předtím patřily.
Až Mexická revoluce v letech 1910 – 1920 skutečně změnila věci k lepšímu. Nová vláda se rozhodla reformovat zemědělství a rozdala množství půdy drobným farmářům a rodinám, které chtěly pěstovat kávovníky. Zákon Ley De Obreros osvobodil otroky, kteří museli pracovat na „evropských“ plantážích a také jim daroval půdu. Právě tito farmáři disponovali obrovským know-how a stáli za kultivací kávovníku v Mexiku. V roce 1973 byla založena národní kávová organizace INMECAFE, která měla stejnou roli jako kávové organizace v jiných zemích, tedy vzdělávání a pomoc farmářům a stabilní a garantované výkupní ceny. Od založení INMECAFE se do roku 1989 zvýšila produkce kávy v Mexiku o 900%.
V roce 1980 půjčila mexická vláda velké množství financí do zahraničí, jenže tentýž rok začala klesat i cena hlavní komodity na export – ropy. Vláda dělala mnoho opatření, aby ušetřila a jedním z nich bylo i zastavení dotací a pomoci pro INMECAFE, která pomalu začala kolabovat a v roce 1990 zcela padla. Tento pád měl devastační účinky na mnoho farmářů, a zatímco v roce 1985 exportovalo Mexiko kávu v hodnotě 885 mil. dolarů, tak v roce 1991 to bylo už jen 370 mil. dolarů. Ceny kávy rapidně padaly každým rokem a farmáři byli bezradní.
Dlouhá staletí pod různými nadvládami pracovalo mnoho generací farmářských rodin na kávových plantážích. Za ta léta vzniklo množství přátelství a po pádu INMECAFE začaly vznikat malé kooperace farmářů – přátel. V různých regionech země se vytvářely různě velké kooperace, které se začaly spojovat a společnými silami pobrali odpovědnosti, které měla INMECAFE. Toto státem neřízené ozdravování je nádherný příklad spolupráce.
Dnes se mexické kávy prodávají hlavně pod označením výšky, ve které se káva pěstuje a oblasti (například Mexico Altura Chiapas). Každý pěstební region (Chiapas, Oaxaca a Veracruz) má svou hlavní organizaci, která od farmářů vykupuje kávu za stabilní ceny a obchoduje s jejich kávami. Skutečná výběrová káva, kde bychom mohli identifikovat přesnou oblast a jméno farmáře, je ještě v pozadí a je na pomalém vzestupu.
Chuťový profil káv z Mexika
Většina mexických káv je zpracována mokrou metodou. Kávy z oblasti Chiapas chutnají podobně jako kávy z Guatemaly, z oblasti Huehuetenango. Jsou vyrovnané a můžeme v nich najít různé citrusy, květy a čokoládové tóny. Kávy z oblasti Veracruz mají silnější tělo a jsou více čokoládové, s karamelovou dochutí. Kávy z regionu Oaxaca jsou chuťově mezi kávami z Chiapasu a Veracruz. Mají středně silné tělo a najdeme v nich širokou paletu chutí od ovoce přes karamel až po čokoládu.
Honduras a káva
Produkce kávy v Hondurasu začala pomaleji než u okolních sousedů. Dnes však je tato komodita jedním z nejdůležitějších faktorů ekonomiky. Od roku 2011 se země stala největším producentem kávy ve střední Americe a 7. největším producentem na světě. Kávovému farmaření se zde věnuje až 30% obyvatelstva, což je více než 110 000 rodin a z toho až 92% vlastní micro-loty. Podobně jako v Guatemale, i zde se pěstují tradiční odrůdy kávovníku, jako jsou typické, Bourbon a Caturra.
Historie honduraské kávy
První kávovník se dostal do země někdy kolem roku 1800 díky obchodníkům. Kultivace probíhala velmi pomalu a rostlina se dlouho používala pouze jako okrasná. Mnoho režimů a vládců se snažilo udělat z kávy silnější komoditu, ale banánovníky měly v zemi velmi dlouhou tradici, a tak to měl kávovník těžké. Skutečná kultivace začala až od poloviny 20. století. Zatímco plantáže s banánovníky vlastnily velké korporace, tak plantáže s kávovníky patřily drobným farmářům. Tito farmáři měli velmi těžké podmínky pro obchodování s kávou, protože infrastruktura země byla špatná a jejich obchodní znalosti byly nízké. Proto prodávali svou úrodu velmi levně pašerákům, kteří následně kávu prodávali jako Guatemalskou za značně vyšší ceny. Dobrou zprávou byl fakt, že si zákazníci nevšimli, že kávy z „Guatemaly“ jsou vlastně z Hondurasu. To znamenalo, že kvalitativně jsou na stejné úrovni.
Skutečný zlom nastal v roce 1970, kdy se vláda po vzoru souseda z Guatemaly rozhodla založit národní kávovou organizaci IHCAFE (Institutio Hondureno del Café), která měla farmářům pomoci v obchodě, ale i pěstování. IHCAFÉ vykupuje kávu od farmářů za férové ceny a vytvořila jednotnou, ucelenou značku Honduraské kávy. Kromě toho, v každé pěstitelské oblasti otevřela laboratoř, kde se mohou farmáři vzdělávat a posílat své kávy na rozbory.
Kvalita půdy na pěstování kávovníku je výborná, ale farmářům ztěžuje práci nevyzpytatelné počasí. V zemi jsou časté lijáky, které ztěžují a prodlužují sušení káv. I přesto, že mnoho farmářů vlastní zpracovatelské stanice, kvůli IHCAFÉ se káva obchoduje pod jednotným názvem země a oblasti, ze které káva pochází. Sice až 92% káv pochází od drobných farmářů, ale ty se mísí do společné směsi, která je rozdělena jen podle regionu a nadmořské výšky, v níž se kávovníky pěstují.
Chuťový profil káv z Hondurasu
Průměrná nadmořská výška všech pěstitelských oblastí je 1400 m n.m. a až 99% káv se zpracuje mokrou metodou. Kávy z různých oblastí proto chutnají velmi podobně. Nejvíce připomínají kávy z Guatemaly, z oblasti Atitlán, ale mají méně výraznou aciditu a ještě mohutnější tělo. V chuti dominuje i mléčná a hořká čokoláda a dochuť je oříšková.
Guatemala a káva
Guatemala je v celosvětové produkci kávy na 10. místě a až do roku 2011 byla největším producentem kávy ve střední Americe (od r. 2011 je to Honduras). Guatemala si zachovala největší podíl tradičních odrůd kávovníku v celé Latinské Americe. Pěstují se zde hlavně odrůdy typické, tedy Bourbon a Caturra, ale také Maragogype, jejímž poznávacím znakem jsou obrovská zrna.
Historie guatemalské kávy
Kávovník se do Guatemaly dostal díky jezuité již v roce 1750, ale velmi dlouho se používal pouze jako okrasná rostlina. O 100 let později utrpěla Guatemala velké finanční ztráty, protože jejich hlavní komodita na export – indigo – bylo napadeno škůdci. Rovněž byly vynalezeny různé chemické barviva, a tak zájem o indigo stále klesal. Guatemalská vláda se rozhodla, že musí najít jiný hlavní produkt, kterým bude moci nahradit pozici indiga. V těch dobách už v Costa Rice panovalo skutečné kávové šílenství, a proto se Guatemala rozhodla inspirovat se cestou Costa Ricy. Postup byl velmi podobný. Vláda strategicky rozdala zdarma farmářům miliony semen kávovníku a poskytla půdu pro ty, kteří se chtěli věnovat farmaření.
Podobně jako v Kolumbii a Costa Rice, tak i v Guatemale se vytvořila národní kávová organizace, která zastřešovala všechny farmáře. ANACAFÉ (Asociación Nacional del Café) byla založena v roce 1960. ANACAFÉ vytvořila značku Guatemalské kávy, kde stanovila 8 pěstitelských oblastí v zemi a vytvořila slogan „rainbow of choices„, čímž avizovala to, že každý region je něčím jedinečný. Organizace má také kávové laboratoře v každé pěstitelské oblasti, kam farmáři mohou posílat své vzorky káv na rozbory. Organizace jim dá potřebnou odezvu a poradí, co a jak zlepšit. ANACAFÉ je velmi aktivní a vydává i časopis o kávě, pravidelně školí a učí farmáře, jak pěstovat lepší kávu.
Jako v každé středoamerické zemi, tak i v Guatemale panují skvělé podmínky pro pěstování kávovníku. Je zde množství hor a pohoří a mnoho vyhaslých, ale i stále aktivních sopek. Kávovníky se pěstují na 270 tisíc hektarech půdy a až 100 tisíc farmářů vlastní jen 1 až 2 hektary půdy. Většina káv tedy pochází od drobných farmářů a z micro lotů. Někteří farmáři mají vlastní zpracovatelské stanice a obchodují s kávou pod svým jménem a jménem farmy. Mnozí svou úrodu ale prodávají zpracovatelským stanicím, kde se jejich káva promísí s jinými a prodává se jen pod názvem oblasti, ze které pochází.
Chuťový profil káv z Guatemaly
V Guatemale se nejčastěji používá mokré zpracování, ale občas i medové (honey). Atitlan, Antigua a Acetenango jsou prvními a asi i nejznámějšími pěstitelskými oblastmi v zemi. Z oblasti Atitlan jsou kávy citrusové a ovocné a mají mohutné tělo. Z Nejvýše položené oblasti Acetenango jsou kávy kyselejší, s mírně slabším tělem. Na severu země, v sousedství s Mexikem, leží vysokohorská oblast Huehuetenango, která má nejvyrovnanější kávy a najdeme v ní různé tóny citrusů, květin, ale i tóny čokolády.
Kostarika a káva
V Costa Rice pracuje v kávovém byznysu až 10% obyvatelstva a v celosvětové produkci je tento středoamerický stát na 15. místě. Na to, jak je tato země malá, se zde pěstuje široká paleta různých odrůd kávovníku. Ve velké míře ty tradiční, jako je Arabika nebo Bourbon, ale mnoho farmářů pěstuje i hybridy jako jsou Caturra, Catuai nebo Villa Sarchu.
Historie kostarické kávy
Costa Rica se stala nezávislým státem v roce 1821. Ve stejném roce vláda strategicky zdarma rozdala velké množství kávovníkových semen, aby lidi přitáhla ke kávovému farmářství a dokonce dávala mladým rodinám půdu zdarma, pokud se zaručili, že na ní budou pěstovat kávovníky. Také zrušila daně za export a prohlásila, že každý, kdo začne pěstovat kávovníky na opuštěné zemi, stane se po 5 letech jejím vlastníkem. Pěstování kávy se tedy stalo jakýmsi „národním sportem“.
O obchod s kávou se stará státní organizace (Institutio del Cafe de Costa Rica). Podobně jako v Kolumbii, i zde je cca 80% malých zemědělců a tato instituce slouží na jejich podporu a pomoc a vykupuje jejich kávy za stabilní ceny. Mnoho farmářů pěstuje výběrovou kávu, která je zastoupena pod organizací (Specialty Coffee Association of Costa Rica), Asociace pravidelně organizuje soutěž „Cosecha de Oro“, což je obdoba soutěže „Cup of Excellence“. Nejlepší kávy se prodávají přes aukce a farmáři jsou tak motivováni pěstovat kvalitnější kávu a dělat lepší práci při jejím zpracování.
Nejzajímavější pěstitelské oblasti jsou Tarazzu a Tres Rios, které se nacházejí ve středu země. Oba regiony profitují ze svého umístění, protože se nacházejí v okolí vulkánu Irazú, díky němuž je půda výživná a bohatá na minerály. Průměrná nadmořská výška obou regionů je 1600 m n.m. Většina farmářů volí mokré zpracování káv, ale často se setkáváme i s medovou metodou, která kávám z Costa Ricy opravdu sedí.
Chuťový profil káv z Costa Ricy
Kávy zpracovány mokrou metodou mají slabší tělo a čistou, vyrovnanou chuť. V těchto kávách můžeme najít různé citrusy a bobulové ovoce se sladkou dochutí. Kávy zpracované medovou (honey) metodou mají silnější tělo a chutě jsou výraznější. Častokrát najdeme v chuti švestky, červené a zelené jablko a sladší, medovou dochuť.)
Keňa a káva
Keni patří jen 22. místo v množství vypěstované kávy, ale kvantitu jednoznačně vynahrazuje kvalitou. Keňské kávy jsou moje oblíbené kvůli jejich nádherné ovocnosti, sladkosti a aromatu. I přesto, že sousedí s Etiopií, tak kávovník se tu začal pěstovat až o 500 let později, někdy kolem roku 1893.
V roce 1930 si najala keňská vláda firmu na vyšlechtění nové odrůdy kávovníku, která bude „ušitá na míru“ podmínkám jejich země. Úkolu se chopili Scott Laboratories (proto SL) a zkřížením odrůdy Bourbon a divoké Etiopie vyšlechtili 2 nové odrůdy. Následně vláda rozdala velké množství těchto kávovníků obyčejným lidem a farmářům. K dnešnímu dni tvoří odrůdy SL 28 a SL 34 až 90% produkce kávy v Keni. Obě odrůdy mají nezaměnitelné aroma a chuť a mají vysokou úrodnost a nádherná, velmi kvalitní zrna. Zbývajících 10% produkce tvoří odrůdy jako Ruiru 11 nebo K7, které jsou vyšlechtěnou Robustou a pěstují se spolu s Arabiky, protože odpuzují škůdce, resp. jim odolávají.
Velmi podobně jako v Etiopii, tak i v Keni funguje systém mikro farmářů, kteří spolupracují se zpracovatelskými stanicemi, nebo se určitým procentem podílejí na jejich chodu. Zpracovaná káva se následně obchoduje na burze v Nairobi, kde je káva ohodnocena opravdu férově a ty kvalitnější se prodávají za mnohem vyšší částky. I tento systém motivuje zemědělce produkovat kvalitnější kávy.
Hlavní regiony, kde se pěstuje kávovník
V Keni je několik mikro regionů, kde se pěstuje kávovník. Všechny jsou ale v okolí pohoří, bývalé sopky Mt. Kenya, které se táhne až k hlavnímu městu Nairobi. Ty nejznámější regiony jsou Kirinyaga, Nyeri, Muruka, Embu a Kiambu. Jelikož mezi regiony není velká vzdálenost, tak kávy z různých regionů chutnají velmi podobně. Kávovník se v každém regionu pěstuje ve vysoké nadmořské výšce (1500 a více m n.m.) a ve vulkanické půdě. Ať už zvolíte kterýkoliv region, určitě se v těchto kávách nezklamete.
Chuťový profil káv z Keni
V Keni se až v 95% případech používá mokré zpracování třešní. Tato metoda znásobuje ovocnost káv. Keňské kávy jsou velmi svěží, sladké a ovocné, s tóny bobulového ovoce a citrusů. Jsou výborné na přípravu přes různé alternativní metody a filtry, ale i na skvělé, ovocné espresso.
Etiopie a káva
Etiopie je domovem kávovníku. Tato země dnes patří k největším producentům kávy v Africe a kávový byznys zaměstnává až 15 milionů lidí. Podíl etiopské kávy na celosvětovém trhu je 5% a na světě jsou na pátém místě v množství vypěstované kávy.
Historie etiopské kávy
V Etiopii se pěstují hlavně divoké odrůdy Arabiky, které jsou často mixem odrůd Typical a Bourbon a jejich různých mutací. Farmy zde vlastní různí mikro farmáři, kteří mají malé farmičky, takzvané nano-loty. Sesbírané třešně prodávají zpracovatelským stanicím, které třešně zpracují a s kávou obchodují dále. Právě proto jsou u těchto káv farmáři neznámí a vždy se uvádí pouze oblast a jméno zpracovatelské stanice. Mnohokrát si farmáři vytvoří vlastní družstva (zpravidla od 200 do 3000 členů), která si vybudují vlastní zpracovatelskou stanici, na jejíž chod přispívá každý člen určitým procentem ze svého obratu.
Zpracovaná káva musí jít před exportem do speciálních, vládou řízených laboratoří, které ohodnotí kvalitu káv a nastaví výkupní a prodejní ceny. Tento postup zajistí každému zemědělci férovou výkupní cenu a motivuje jej k pěstování kvalitnější kávy.
Hlavní regiony, kde se pěstuje kávovník
Sidamo
Tento region se nachází na jihu země a vypěstuje se v něm nejvíce kávy. Tento region je jako stvořený pro pěstování kvalitní Arabiky. Vysoká nadmořská výška, půda, která je velmi bohatá na minerály a jiné živiny, ideální množství srážek, vlhkost a teplota vzduchu.
Yirgacheffe
Tento mikro region se nachází ještě jižněji od Sidamo a rozprostírá se kolem jezera Abaya, na úpatí hor – bývalých sopek. Právě půda, která je velmi bohatá na živiny a minerály (ještě více než v regionu Sidamo) vytváří z těchto káv neskutečné florální bomby. Každému doporučujeme alespoň jednou v životě vyzkoušet světlejší praženou výběrovou kávu připravenou jako espresso právě z této oblasti.
Harar
Region, který se rozprostírá na severo-východě země a je značně sušší a teplejší než ostatní regiony. Kávovník se zde pěstuje v nižších nadmořských výškách a káva odsud má silnější tělo, méně acidity a více zemitosti.
Chuťový profil káv z Etiopie
V Etiopii se nejčastěji používá suchá metoda zpracování třešní, která umocňuje silné tělo, florálnost, ovocnost a vyrovnanou aciditu. V chuti můžeme najít i med, jahody, červenou dýni, ale i mléčnou čokoládu. Mokro zpracované kávy z Etiopie mají slabší tělo, ale zvýrazní se jejich ovocnost.
Kolumbie a káva
Káva se do Kolumbie dostala v roce 1723 pomocí jezuitů. Velmi dlouho byla používána pouze jako okrasná rostlina nebo pro domácí použití. Kávový boom nastal až kolem roku 1850. Ale už v roce 1912 tvořila káva až 50% exportu Kolumbie.
Historie kolumbijské kávy
Kolumbie patřila k prvním zemím, které pochopily sílu marketingu při prodeji kávy. Vybudovali kolem své kávy určitý „brand“, který hlásal kvalitní a poctivou kávu od lokálních farmářů. V roce 1958 vytvořili postavu farmáře Juana Valdez, který se stal symbolem Kolumbie jako země, která pěstuje kvalitní kávu.
Narozdíl od Brazílie, kde na plantážích pracovali otroci, tak v Kolumbii se rozhodli jít jiným směrem. Založili takzvanou organizaci „Nacional de cafeteros“ (FNC), což bylo spojení až 500 000 farmářů z celé země. FNC působí v určitém směru i jako odbory pro farmáře. Společnými silami si farmáři dokázali vydobýt lepší daně na export kávy, čímž se stali konkurence schopnými nejen kvalitou, ale i cenami.
Známé názvy kolumbijské kávy jako „Excelsa“ nebo „Supremo“ také vytvořilo FNC. Zde je ale potřeba říci, že tyto názvy nemají nic společného s kvalitou, ale jen definují velikost zrna.
Chuťový profil káv z Kolumbie
Kolumbijské kávy hrají různými chuťovými tóny, protože mají množství pěstitelských oblastí a používají různé typy zpracování kávy. Čili například mokro zpracovaná káva z oblasti Huila chutná úplně jinak než sucho zpracována káva z oblasti Tolima. Obecně ale platí, že kolumbijské kávy jsou chuťově velmi vyrovnané a častokrát je přirovnávají k „tradičnímu“ šálku kávy.
Světlo pražené výběrové kávy z Kolumbie jsou skvělé jak na espresso tak i na filtr. Při tomto odstínu pražení se do espressa dostávají na povrch karamelová sladkost a mohutná čokoláda.
Brazílie a káva
Brazílie je největším producentem kávy již přes 150 let. V jejích nejlepších dobách produkovala až 80% světové produkce kávy. Momentálně produkuje až 1/3 celosvětové produkce. Brazílie je tak velkým hráčem, že její roční produkce ovlivňuje celosvětové trhy. Podle jejich roční produkce se odvíjejí ceny káv jiných pěstitelských zemí.
Historie brazilské kávy
Kávovník do Brazílie přinesli v roce 1727 z Francouzské Guyany ještě za nadvlády Portugalska. První kávovník zasadil muž jménem Francisco de Melo Palheta v regionu Para na severu země. Podle legendy se diplomat Francisco Palheta vydal na diplomatickou cestu do Francouzské Guayany. Z cesty si přivedl i kávovník, který mu darovala manželka starosty. Kávovník následně zasadil na své zahrádce, kde jeho plody měl na domácí použití. Časem se kávovník začal šířit mezi sousedy a velmi rychle i mezi farmáři. Kávové šílenství v Brazílii propukl naplno.
Komerční pěstování kávy dotované státem propuklo pár let na to. Kávovník se začal pěstovat v oblasti Paraiba, poblíž Rio De Janeira. Tato oblast byla vybrána, protože měla skvělé podmínky pro pěstování kávovníku, ale hlavní výhoda spočívala v blízkosti města, kde byl přístav, a tak mohli kávu exportovat.
Boom v pěstování kávy v Brazílii byl v letech 1820 až 1830, kdy začali exportovat ve velkém i do Evropy. V tomto období byla světová produkce kávy Brazílie cca 30% a každým rokem rostla cca o 1% až do roku 1840. Na plantážích, které patřily státu a mocným pánům, pracovali otroci, které přivezli z Afriky a chudších zemí Jižní Ameriky. Otroctví bylo zrušeno v roce 1888, ale i po zrušení panovaly podobné podmínky jako během něj.
Druhý boom nastal v letech 1900 – 1930, kdy stát začal masivněji zasahovat do obchodu s kávou. Od farmářů a zeměpánů vykupovali kávu za nízkou, ale vždy stabilní cenu a kávu exportovali, když byly ceny na globálním trhu vysoké. Takto měli farmáři jistotu výkupu a stát jistotu zisku. Kolem roku 1930 patřilo Brazílii až 80% světové produkce kávy.
Když ale nabídka předčí poptávku, tak začnou klesat ceny. A tak to bylo i v Brazílii a v roce 1931 začala takzvaná „velká kávová deprese“. Stát ale zasáhl a uměle snížil produkci. Spálili tehdy až 78 milion pytlů kávy (4 680 000 000 kg zelené kávy). Tímto krokem vyrovnal nabídku a poptávku, a stabilizoval ceny na trhu.
Současnost
Dlouholeté know-how udělalo z Brazílie moderní kávovou velmoc s vypracovanou infrastrukturou. Zaměření na kvantitu se cca od roku 2005 mění na zaměření na kvalitu a Brazílie si získává stále lepší reputaci, co se týče kvality a pěstování.
V dnešních dnech je v Brazílii již množství soukromých farmářů a minifarem, kde se pěstuje výhradně výběrová káva. Farmáři jsou velkými nadšenci zpracování kávy takzvanou „pulped natural“ metodou. Je to metoda, při které se káva suší i s dužinou třešně. Tato metoda dodává Brazilským kávám jejich typickou čokoládovou, oříškovou chuť a menší aciditu.
Chuťový profil káv z Brazílie
Jak jsme již psali výše, tak většina brazilských káv je zpracovaných „pupled natural“ metodou. Hlavně díky této metodě má káva velmi silné a sladké tělo, častokrát s čokoládovou a ořechovou dochutí. Acidita / ovocnost kávy je minimální.
Brazilské kávy doporučujeme hlavně na přípravu espressa nebo moky. Ať už si zvolíte světlejší nebo tmavší pražení, určitě vás potěší káva s úžasnou chutí.
Zdroje
https://www.lazenskakava.cz/kde-se-pestuje-kava/